18 slov pro Janu Kupčákovou

Foťák?

Asi jako většina fotografů jsem i já začínala na kinofilm, později přešla na digitální zrcadlovku a aktuálně skončila u bezzrcadlovky. Ve všech případech jsem však zůstala věrná značce Nikon. Není ale důležité, jakou techniku fotíte, to je spíše otázka zvyku. Důležité je si uvědomit, že ani sebelepší foťák za Vás dobrou fotku neudělá a mnohem důležitější je, umět se správně dívat. Technika je jen prostředek, kterým ukážete Váš osobitý pohled na svět.

Objektiv?

Tuhle otázku dostávám na svých kurzech velmi často. Jelikož fotím především street fotku, přiznávám, že každý konkrétní záběr by si zasloužil jiné sklo. To ale samozřejmě v reálu možné není a tak své pouliční momentky fotím nejčastěji na pevnou 35mm nebo 50 mm. Reportážní focení nějaké události pak řeším skly 35mm a 85mm, každý na jednom těle.

Žánr?

Odjakživa jsem měla moc ráda nearanžované záběry. Obdivovala jsem práce fotografů, co dokázalizachytit kouzlo okamžiku, ať už to byl Elliott Erwitt nebo Robert Doisneau. Sama jsem si při návštěvě fotografických kurzů přičichla k různým žánrům, ale humanistická fotografie mi byla vždycky tou nejbližší. Nejraději se tedy toulám s foťákem v ulicích, ať už doma nebo na cestách, a snažím se zachytit život takový, jaký je, nebo spíše takový, jak ho vnímám já. A zvláště v dnešní době sociálních sítí, kdy jsme každý den zahlcení vyumělkovanými obrázky, které se skutečným životem mají společného pramálo, tíhnu k té své street fotce čím dál víc. Mám moc ráda práci s barvou, liniemi a především se světlem. Stejně tak mě baví pozorovat každodenní život a zachycovat přirozené momenty, a to pak nejen na ulici, ale i např. v rodinné fotografii.

První kšeft?

Nevím, jestli si vzpomenu na úplně první oficiální zakázku, ale vím, že když jsem s focením před 12 lety začínala, obracelo se na mě s žádostí o fotky čím dál více lidí. Snažila jsem se všem vyjít vstříc a brala to jako dobrou zkušenost i fotografický trénink, který je v začátcích samozřejmě třeba. A životní lekce to skutečně byla. Se vším tím focením přišlo totiž i důležité zjištění, že touhle cestou se ubírat nechci. Fotit cokoliv pro kohokoliv mě netěšilo a z radosti se začala stávat povinnost, což není dobře, ať už děláte v životě cokoliv. A tak jsem se začala věnovat jen té tvorbě, která mě těší. V současné době tedy fotografii vyučuji, fotografuji to, co mě oslovuje, a práci na zakázku beru jen do takové míry, do které přináší ještě radost.

Jana Kupčáková

Vystupuje pod značkou Johanka Photography. Je známá zejména pro street fotky, ale v jejím repertoáru najdete i další žánry, od reportáže, přes portréty a přírodu, až po svatby.

Za svou práci získala řadu ocenění (např. Minimalist Photography Awards, Cenu Hanzelky a Zikmunda, či Fotografku roku). Na svém kontě má přes deset sólo výstav a řada dalších jejích fotografií byla vystavena v rámci foto festivalů, skupinových výstav a její fotografiie byly otištěny ii v knize Minimalist Photography Awards nebo Women Street Photographers

Je také fotografkou a lektorkou Školy kreativní fotografie v Praze se zaměřením na cestovatelskou a street fotografii.

Tvé úspěchy?

Nějaké úspěchy už mé fotografie zažily a samozřejmě jsem za ně ráda. Focení street fotky vám sice účty nezaplatí, ale dělá mi velkou radost. A když Vaši práci někdo ocení, ať už doma nebo na mezinárodní scéně, je ta radost samozřejmě o to větší. Já ale za svůj největší úspěch považuji to, že můžu fotku vyučovat. Když přišla nabídka na tuhle práci, neměla jsem ponětí, jestli ji zvládnu. To, že něco umíte, ještě neznamená, že dokážete své znalosti i předat dál. Jsou to dvě naprosto odlišné věci. Ale ukázalo se, že přijmout místo lektorky na Škole kreativní fotografie bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Je to práce, která mi dává smysl a při které poznáte spoustu úžasných lidí, se kterými vás spojuje stejná vášeň. Navíc sledovat nadšení, pokroky a úspěchy našich studentů je tou nejlepší odměnou, jakou bych si mohla přát.

Na čem pracuješ?

Vlastně neustále na něčem. Stova jedna práce skončí, druhá se objeví hned v závěsu, což je úžasné a můj tvůrčí život je díky tomu ještě pestřejší. Aktuálně chystám kalendář pro jednu jihočeskou společnost, domlouvám účast na fotografickém festivalu pro příští rok, čeká mě focení filmového natáčení, další workshopy na street fotku a ještě mám rozjednané focení projektu, který zatím nechci zakřiknout. Snad bude letošní podzim ke všem našim tvůrčím aktivitám shovívavější než ten loňský.

Budoucnost? Co dál?

Já jsem člověk, který sice na minuty porcuje svůj diář, ale nějaké větší plány do budoucna jsem nikdy neměla a nemám. Beru, co mi život do cesty přinese a ráda se od něj nechávám překvapovat. Pro mě je důležité být v životě šťastná, obklopovat se lidmi, které mám ráda, dělat smysluplnou práci, která mě baví a pokud se nějaká zajímavá nabídka nebo příležitost objeví, pak se nebát a určitě ji využít. Nikdy nevíte, kam vás jaká zkušenost posune, jaké zajímavé lidi potkáte, nebo co vám přinese v budoucnu.

Ženy za objektivem?

Ženy za objektivem vídám čím dál častěji a jsem za to moc ráda. Na našich kurzech ženy většinou převažují, na některých máme dokonce jen je. I když to samozřejmě není 100% pravidlo, většina mužů fotografů tíhne spíše k technicky dokonalé fotce. Ženy s technikou ze začátku spíše zápasí, ale zase do fotografie vnáší více ze svého citlivějšího vnímání světa i více emocí a to je mi hodně blízké a sympatické zároveń.

Ještě něco?

Je důležité si uvědomit, že žádné zkratky v životě neexistují a nic se nestane jen tak přes noc. Ať už fotíte, píšete, malujete, věnujete se čemukoliv, je třeba si projít více cest, než najdete tu svoji a chvíli trvá, než si ji prošlapete tak, aby se Vám po ní chodilo s lehkostí a radostí. Pak to ale stojí za to :-)