18 slov pro Moniku Řehákovou

Foťák?

Kombinuju, co se najde. Ale sama ve svý osobní tvorbě nejčastěji využívám svého Herolda, tedy Canon 6D. Má už toho se mnou ale dost za sebou a aktuálně pohlížím po novém foťáku. V mých snech se objevuje Canon EOS R5 C, ale k momentu jeho držení je asi ještě dlouhá cesta.

Objektiv?

Miluju stará skla. Mám jich doma několik. Můj oblíbený je Helios 44 a stále koukám po nějakém starém teleobjektivu. Bohužel, tato skla nejsou dobře k sehnání a zároveň se nedají využívat běžně, jsou totiž dost specifická. Proto od toho vždy upustím v rámci šetření na něco, co potřebuju pro běžné focení.

Žánr?

Záleží, jestli se pohybujeme v komerci, nebo v umělecké tvorbě. Ke každému se trochu liší přístup a na každé straně si najdu něco, co mě baví. Ač mi mnoho kolegů říká, že brzy přechází láska ke svatbám, zatím mě tyto veselky hodně baví fotit. Všude kolem je radost a i mně to kouzlí úsměv na tváři, když ji mohu zaznamenat a klientky jsou spokojené. :-) Když tvořím sama za sebe, tak mě ze všeho nejvíc baví taková lehce surrealistická montáž s nádechem konceptu a fantasy. V těchto třech odvětvích jsem se hodně našla a když je spojím dohromady, mám z toho radost největší!

První kšeft?

Uf, těžká otázka. To si vůbec nepamatuju. Podle mě by se za první oslovení daly považovat prosby o nové "profilovky" kámošům, které fotím už od základky. :-) Pak mě v nácti začaly oslovovat lokální školy, že chtějí vyfotit tablo, nebo sem tam někdo portrét, za což jsem měla buď vstupenku do kina, čokoládu nebo nějakou jinou často nepeněžní odměnu. No a pak na střední to byla už asi první placená svatba.

Monika Řeháková

Vystudovala fotografii na uměleckoprůmyslové škole v Ústí nad Orlicí a Audiovizuální tvorbu a divadlo na JAMU v Brně (kde letos končí MgA). Kromě komerční fotografie pracuje na svých vlastních výtvarných projektech, které promýšlí dlouho dopředu. Má plný skicák náčrtů fotek a jejich jednotlivých vrstev. Skicák nosí na focení a postupuje podle něj jako podle scénáře. Její projekty jsou často spojené s tělem, barvou a tvary. Ve fotkách miluje příběh nebo myšlenky a do svých projektů se snaží zařadit aspoň malou dávku ironie.

Tvé úspěchy?

Můj úspěch je, že mi zatím žijí květiny. :-) Jinak asi výhra v Czech Press Photo - Canon Award, Fotograf roku 2016 (2. místo v kat. Červená, 4. místo v kat. Vidím to černobíle), #35Awards - Top 35 photographers of Czech republic, Top 100 conceptual photographers.

Na čem pracuješ?

Aktuálně na dokončení školy, kam se upíná má většina mé pozornosti a práce. Do toho pracuji na svatbách, co jsou teď v sezóně a z osobních věcí mi na stole leží třetí část do mé série aktů s tvary z února, na kterou se moc těším, jen na ni potřebuju čistou hlavu.

Budoucnost? Co dál?

Moc bych si přála uspořádat výstavu mých věcí. Zejména právě těch montáží, o kterých jsem psala výše. Myslím a doufám, že je to otázka dalšího roku. Taky bych se chtěla naučit víc krmit své sociální sítě, protože materiálu mám tuny, jen jsem na to trochu trubka.

Ženy za objektivem?

Jsou skvělé, moc jim fandím a moc je miluju. Přijde mi to jako výborný projekt. Zároveň máme vzájemnou podporu, dozvídáme se o sobě navzájem. Narazila jsem díky nim na tolik inspirativních fotografech, že to ani na rukou nespočítám. Díky nim se dostáváme fakt k nové inspiraci, komunitě i znalostem. Jen tak dál, osobně jsem za ně moc vděčná. Fakt.

Ještě něco?

Opět díky za oslovení a poskytnutý prostor.